Na počátku byl nápad. Pak zrod, nástup zaměstnanců, práce, práce a zase práce. Na konci byla insolvence. Drahé nájmy, málo zákazníků, nápad se den po dni vytrácel. Znáte ten příběh?
Mezitím to bylo skvělé. Zaměstnanci vzali práci za svou a pracovali více, než bylo zvykem. Měli rádi svou firmu, vždyť ji zakládali a vztahy mezi spolupracovníky se časem utužovaly, v práci byli tak trochu jako doma. Těšili na sebe.
Zákazníci firmu moc pochvalovali, bylo tam veselo, přátelské prostředí. Rádi se vraceli. Navázali dobré vztahy.
Jednoho dne však našli firmu zavřenou, převázanou černou stužkou.
Kam teď budeme chodit, říkali si.
Konečně, když jsme našli, co jsme potřebovali, když jsme byli spokojení se vztahy, s oblíbenými zaměstnanci firmy? Tolik jsme se přitom nasmáli.
Jak to, že je ta firma zavřená?
Kam teď máme jít?
Čekali, že jim majitel oznámí skutečnost a pozve je někam jinam. Nic takového se ale nestalo.
Byli smutní.
Našli svou značku, své pohodlí, místo, kde jim bylo dobře.
Najdeme si tu značku znovu, říkali si.
A našli.
Luxusní interiér i výrobky, rychlý servis s podmanivou hudbou.
Ale něco tu nehraje.
Něco tu chybí. Kde je úsměv zaměstnanců, kde jsou ty prima chvíle?
To přece není možné, že je to ta stejná značka. Tolik se nám líbila, ale teď...
Jakoby ztratila lesk. Jakoby přestala zářit. Zákazník ztratil z nákupu radost.
Obchod bez úsměvu a příslibu přátelství ztratil na významu.
Co odlišuje firmu od firmy?
Její zaměstnanci.
Jen na nich záleží.
Vždyť přece majitel, zaměstnanci i zákazníci jsou především partneři.
