No veď. len niekedy to nastavenie zahapruje...

Osud vezměte za ruku..

Jede to asi v poli, Evičko. Ráno jsem měla náročné. Všechno ve mně křičelo "nechci". Po cestě do práce jsem přemýšlela, co mám udělat, abych se cítila lépe. Pak mi došlo, že nemám dělat nic. Jen přijmout, že se cítím takhle. Nechat se unášet životem a plynout. A ono to jde. Jde to i s úsměvem a vlastně se v tom najednou cítím dobře. Jen jiný režim jako na trenažeru. Napojená na zdroj.

Mám to stejně.

Taktéž souhlas.

Vašek

Souhlasím