Zastavení

I dobro někdy unaví se. Co se vlastně stalo? Dívá se do prázdných dveří, nemá to, co chtělo. Potřebuje na čas vypnout a uzdravit své tělo. 

Potřebuje hodně síly na svou další cestu, 

plnou náruč nové víry a zbavit se restů. 

Uklidit si po malíři, co jmenuje se život. 

Když tu po něm zbyl jen chaos. 

Přijde zase radost? 

Zavři dveře, pozvi soucit, otevři se lásce. 

Nastav tvář svou slunci, dešti, 

svojí nové kráse. 

Podívej se všude kolem, 

co teď vlastně vidíš? 

Kde jsi zradil svoji duši, 

kde tvá láska bydlí? 

Nech odplynout všechno prázdné, 

naplň pohár hojností, 

opusť všechno, co je chladné,

co tě teplem nehostí.

Naposledy podívej se 

starému Já do očí. 

Jsi to ty, co se tak trápí, 

co na druhé útočí? 

Ne, to není pravý obraz, 

který toužíš vytvořit. 

Nové Já ti podá ruku.

Uzdrav se a začni žít!