Zapustit kořeny

Pevně a rovně stát, i když se podmínky nezdravé mohou zdát. Zapustit kořeny s korunou do mraků, posílit každý list, co nebe bude číst...

Až všechny listy potkáme na zemi, 

nit osudu se neptá, 

zvedáme holé větvě k radosti.  

Probuzení čeká. 

V tobě proudí míza, 

dotek ji probouzí. 

Objevuješ místa, 

co najdeš jen po bouři.

PS:

´Tato píseň shrnuje můj osobní růst a zrání, kterým jsem si prošla během posledních pár let. Uvědomění si, že klid a duševní pohoda je důležitější cíl, než honba za štěstím. A i když nemůžeme zastavit houpání kyvadla našeho života z jedné strany na druhou, od štěstí k smutku, od světla ke tmě, můžeme se pokusit o udržení klidu za jakýchkoli podmínek. Zapustit kořeny a stát se naším vlastním středem, přitahovat k sobě to co je v našem nejvyšším zájmu. Moudře vědět, že vše co se nám děje, se děje proto aby nás to něco naučilo, pomáhá nám to růst a prohloubit náš soucit a solidaritu k druhým´ - Markéta Irglová -