Vypni to!

Maminka, na první školní den, doslova vlekla dítě za ruku. Vzpíralo se. Křičelo, že nikam nepůjde. Pak sebou hodilo na zem. A ne a ne. Do třídy ho nikdo nedostane.

Zlostné a vyděšené oči matky se setkaly s údivem paní učitelky.

Obě se snažily dostat dítě, násilím, dovnitř. To se jim však v poslední chvíli vytrhlo, znovu dostalo záchvat vzteku a po třech minutách vzdoru kleslo na podlahu.

Tak dost! Učitelka i matka ztrácely trpělivost.

Náhle se ve dveřích objevil pan školník, který scénku už dlouho pozoroval. Přemýšlel, zda se má míchat do cizích záležitostí.

A věřte, nevěřte, řekl jen: „ Vypni to, prostě to vypni!“

Pak se usmál a podal chlapci ruku. A on najednou šel jako beránek. Absolutně v klidu, smířený s osudem.

Možná si toho nikdo nevšiml, jak může být někdy těžké, vstoupit do neznáma.

Možná ten kluk jenom neměl tátu, který by mu byl v jeho důležitý den, oporou.

Možná, že to byl skutečný zázrak. V paměti jednoho kluka, na celý život.