Jsme tím o co se poctivě a ve svých možnostech nelépe snažíme.

Vašek

Asi to nemohlo zaznít lépe!

Evi, zrovna včera v posteli, než jsem usnula, jsem si vzpomněla na svá dávná přání. "Budˇˇ opatrný co si přeješ, mohlo by se to vyplnit."

V sedmnácti, za hlubokého totáče, jsem si přála odstěhovat se do zahraničí a naučit se jazyk, protože jinak se ho asi nenaučím. Připadala jsem si v Čechách nemilovaná. Potom jsem si přála, že až budu starší a budu mít o čem, tak napíšu knihu... Ha, ha

Vůbec jsem netušila, že ten plán byl už pětadvacet let ve mne, když jsem se opravdu odstěhovala do zahraničí... A psát jsem také začala, sice až po třiceti šesti letech od té myšlenky: napsat knihu. Nepíšu knihu, ale píšu si na blog... Akorát ta kniha je v nedohlednu...

Děkuji za krásný příspěvek. K tomu ani není co dodat. Snad jen - tichá přání, ať jsou k mání!

Jsme vším a jsme ničím.

Jsme tím, čím se naplníme.