Vítej smutku

Neptáš se, můj milý. Přijdeš bez klepání. Ovineš mne jako had a já se nemůžu smát. V samotě útočíš na mé slabiny, k srdci jsi připoután, třebaže bez viny.   

Voníš po dešti mých ztrát, bolestí toužíš mne svazovat?

Či jsi mne přišel osvobodit, ať už jsem volná a mohu zas klidně jít? 

Přesto Ti děkuji, že jsi přišel.

Bylo to skutečné.

Prožité srdcem.