Touze po moci nelze pomoci

Bůh, celý znavený, obcházel svět. Vidí, jak za velkým manažerským stolem sedí muž s hlavou v dlaních.  Co je ti, můj milý? Ani se neptej, odpověděl téměř vyhaslý muž. Tak povídej...

Co tě trápí? 

Vážně to chceš vědět? 

Jasně, chci ti pomoci. 

Jak bys jen mohl? Jednak na tebe nevěřím a jednak jsem si vždycky dokázal pomoci sám, víš? 

Zvláštní, proč jsi potom tak smutný? Kde je tvoje radost? 

Děláš si legraci, radost, říkáš? Víš, co mám starostí? V noci ani nespím hrůzou, abych na něco nezapomněl. Je to každodenní stres. 

To věřím, na těchto pozicích jednoho dne spoustu lidí vyhoří. To znám. Myslíš, že jsi jediný? 

Nějak jsem zaslechl, že potřebuješ podpořit a srovnat si svůj dosavadní život. 

Tak kde začneme? 

Zeptám se na vztahy v práci.

Prosím tě, kolegové. Nedokážou se mnou držet krok. Musel jsem jich polovinu propustit. Ale ani to nepomohlo. Ti ostatní, jakoby neslyšeli, co říkám. Ach, jo. 

Hm a co milostné vztahy? 

Ani nemluv. Poslední žena odešla nedávno.  Žádná nevydrží tu zlatou klec, kterou jí vždycky přichystám. 

Slabé ženy dlouho moji sílu nedávají  a silné nepřitahují zase já. Nevíš, co mám tedy dělat? 

Komu není rady, tomu není pomoci. Pomyslel si Bůh, ale nevzdával to. 

Co auta, fungují? 

Ty mi ani nepřipomínej. Auta mám na leasing, stále platím splátky, ale pořád nějaká oprava, dokonce nedávno jsem měl havárku. Jenom na těch autech tratím. Přitom dřív to býval můj největší sen. Jó, za sny se platí, příteli. 

Bůh nevěřícně kroutil hlavou. Ti nevděční tvorové, stále nespokojení se svým osudem, přitom si ho tvoří v podstatě sami. Jak jim to jenom říci? 

A bydlení? 

Dům má několik pater a já stejně přijdu domů v noci. Copak si ho dokážu užít? 

A dovolená? Na tu se snad těšíš, nebo ne? 

Už také ne, beru si s sebou úkoly, řídím firmu, copak mohu jen tak vypnout? 

Zeptám se ještě naposledy. Co tví přátelé? 

Nemám přátele, můj byznys je má.  Dokud máš peníze, máš přátele. Přijdeš o peníze, přijdeš o všechno.

Takhle to funguje, kamaráde. Co nadělám...

Bůh měl těch stížností vážně dost.

Může pomoci člověku, který o to vůbec nestojí? 

Už mu ani nestačil říci, že měl pro něj připravenou změnu práce, skvělý vztah, přítele, který by ho nikdy nezradil. Ženu, se kterou by měl báječnou rodinu. A typ na dovolenou, kde by si na práci, ani nevzpomněl. 

Byl by ale tenhle muž někdy skutečně šťastný? 

Otočil se, zavřel nebeskou bránu a vykročil do ticha noci.

PS: 

Kdo si stále jen stěžuje, ten ještě nepochopil život...