Svítání

Rozevláté vlasy, v dálce mizí loď. Vítr šeptá tiše: „Vem si mne, tak pojď! Plnými doušky nabírej do dlaní. Jsem tvoje nové svítání...

Otevíráš okno

své duši?

Dáváš jí

m o c

být vším,

čím může

b ý t ?

Do všech stran

otevři se.

N a p l ň

po okraj.

Ať poznáš

v každé buňce těla

nebeský ráj.