Lidi. Včera mi došlo, jak snadné by bylo v tomto světě propadnout sociální fobií. Uvěřit, že lidi jsou zlí a nebezpeční. Všechno jsou to ale iluze. To jak vidíme svět. Ať jej vidíme černě nebo růžově, je to o brýlích, které si zrovna nasadíme. Vlastně tu nejsou žádní lidé, jen miliony odrazů nás samých, které nás vybízí k tomu jít hlouběji do svého nitra a zjistit tak, kdo jsme my.

Dá se tak říct... Vlastně tu nejsme my, jen atomy, či prázdnota, kdo ví?

Nečekejme na zítra,

dnes odkryjme svá nitra

a řekněme, miluji tě

a jsi celý můj svět.

A dalších osm vět...