Štěstí všude kolem

V jedné dětské kapsičce bydlelo štěstí. Takové docela malinké, ale zato hodně hřálo. Koho? Přece malou Adélku. 

Každý den ho hlídala. Držela na něm svou malou ručku a zpívala mu:

"Ty moje štístko, buď se mnou dál, já si tě ponesu, po všech cestách".

Opravdu. Kam přišla Adélka, tam bylo veselo, rozkvetly kytičky a hřálo sluníčko. Měla spoustu kamarádů a hraček a nic jí nechybělo. 

Až jednou. Hupky, dupky, hop, skákala přes potok. A v tom: "Cink!" Něco zářivého vypadlo z kapsičky a uplavalo...

Ještě dlouho do večera hledala Adélka své ztracené štěstí. 

"Ach jo, co já si teď bez něj počnu."

"Nemusíš truchlit", ozval se zpěv ptáčků v korunách stromů.

 "Jak to, že ne," vzlykla Áďa. 

Protože Štěstí je všude, kam se podíváš.

Adélka najednou uviděla všude kolem krásu.

Zurčící potůček, barevné oválné kameny, po kterých šla, aby si zchladila nožky, větřík, který ji čechral vlásky... 

Stromy a květinky, které úžasně voněly a povídaly si s ní. 

"Děkuji vám, ptáčci, za písničku. Ať moje štístko najde někoho, kdo je bude víc potřebovat"!

Usmála se a rozběhla se radostně domů.