Štěstěna

Už dávno nemá smutný pohled. V očích má jiskru proměny. Když odložila závoj z mlhy, viděla hvězdy na nebi.

Má touhu začít zase znovu a mnohem lépe, než-li dřív.

Ta síla nikdy neublíží a nezasáhne jako šíp.

Ta síla bude prýštit z nitra a s něhou tančit životem.

Tak jako když rozsvítíš světlo, s radostí bude sloužit všem.

Ta síla odvážného srdce, ji neopustí nikdy víc.

Když nezřekne se svého světa a nebude chtít polovic.

Má všechno, po čem každý touží, vše zasloužené, jak se zdá.

A vděčnost hladí její vlasy, jak je ta bytost nádherná.