Stěhování

Je plné emocí. Starý život se hroutí, jak domeček z karet a nový ještě není. Cítíš, jak se mění tvoje identita, minulost odplouvá někam do dáli  a začínáš psát nový příběh. Jaký tentokrát bude?   

Pokaždé žasneš, kolik zbytečných věcí člověk dokáže vlastnit. Každé období má ty svoje a do dalšího života se většinou ty staré moc nehodí. 

Někdy starosti přerostou přes hlavu, až máš chuť si postavit stan u rybníka a zapomenout na všechno. Asi bys s ním dlouho nevystačil. Tak se zase honem dáš do pořádku a pokračuješ ve změnách...

Možná sis to ani nemyslel, ale navštíví tě pan Smutek. Položí ti ruku na rameno a bude se chtít rozloučit. Pocítíš lítost nad léty, které se už nikdy nevrátí a uvědomíš si, že jsi tu býval šťastný. Pokud ne, bude se ti loučit veseleji, ale slzy přijdou i tak. 

Kdo má rád loučení? 

Všechna kouzelná rána, všechny krásné večery jsou rázem pryč. Jen vzpomínky bubnují na okno života jako déšť. Ťuk, ťuk, ťuk. Vstávej, už je čas jít...

A člověku se svým způsobem ani nechce, nejraději by zůstal kde je, kde všechno tak důvěrně známé měl rád. 

A třebaže žil sám, domov byl jeho kamarád. 

Ten nádherný vzduch, ta voňavá rána. Ten krásný výhled z okna, v sousedství korun stromů. Ten noční dotek hvězd. Romantika snílků se nezapře. Sníš dál. 

Sen, který nezevšední. Láska k bytí, co neodezní. Vůně dálek, které nás ještě čekají. 

Sen o netušené budoucnosti, která je nyní před námi.