- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Přesně jste popsala pocity...Stěhovali jsme se v létě, jeden by nevěřil, co všechno se vešlo do obyčejného panelákového bytu. A to citové pouto, opravdu jsem si v poslední chvíli říkala " nejde to ještě zvrátit? ještě to změníme... zůstaneme tady... " pak jsme do domu ještě dva měsíce chodili pro poštu do schránky.. Vždycky jsem měla chuť se rozběhnout nahoru, otevřít ty známé dveře bytu v prvním patře, za nimiž byla ta hranice - domov .. Ale už jsem neměla klíče.
pokud půjdu pro poštu, dopadne to stejně, je to stále ještě "doma"...
No jo, já jsem si celý život budoval fantastický vzdušný zámek v hlavě , pak jsem k němu našel klíč a dnes ho mám rád a neopustil bych ho ani kdyby z něj zbyly jen ruiny...