Šťastní, ne dokonalí

Často jsem slýchávala větu, že jsme jen lidé. A mně se tak nelíbilo slůvko jen. Dnes však mám pocit, že je to velmi osvobozující. Mít se rádi i s chybami.

Dříve jsem viděla všechno, co nás rozděluje.

Příjemnější pohled je na to, co nás spojuje.

Vnímám, že opravdu důležité je jen jedno.

Co má člověk v sobě. Co vyzařuje, jak se smějí jeho oči.

Jak je milý, jakou vzpomínku na sebe zanechá.

Jaký život žije, jak moc pomáhá druhým, jak dovede druhého rozesmát.

Jestli vidí život z té hezčí stránky a dokáže se radovat z maličkostí.

Jak často se mazlí s paprsky slunce, zvířaty a dětmi.

Jestli má v sobě lásku, ticho a něhu a žije opravdově.

Každý je na cestě a kráčí svým tempem.

Buďme k sobě trpěliví a soucitní.

Vychutnávejme si to bytí, byť jsme „jen“ lidmi.

Probuďme v sobě to, čeho jsme schopni.

Buďme šťastní, ne dokonalí.