Šťastná hvězda

Jednoho večera šla malá holčička s kočárkem a vezla si panenku. Víš, řekla té panence. Na nebi jsou hvězdičky a když nějaká spadne, tak si mohou lidé něco přát a ono se to pak vyplní.

Zrovna ale na nebi žádnou hvězdičku nenašla. Hvězda, která vždycky tak jasně svítila si řekla, že to nemá cenu takhle svítit, protože stejně se lidé na nebe nedívají. A zapomněli si přát.

Jenže když uslyšela hlas malé holčičky, tak se zastyděla a vrátila se zpátky na nebe.

Ten večer zářila ještě mnohem víc, než dřív.

Holčička byla moc spokojená. V tu chvíli se spojilo nebe se zemí.

Lidé si zase začali víc věřit a našli hvězdy ve svých srdcích.

 A od té doby září jeden pro druhého.