Starý kabát

Je mi líto, ale dnes už musíš jít. Do tříděného odpadu, přece. Naposledy tě pohladím a rozloučíme se, ano? Děkuji, že jsi mi tak dlouho sloužil.

Byl jsi jako můj přítel. Zahřál jsi mne, potěšil, bylo mi s tebou fajn.

Pamatuji se na naše první setkání, je to jako včera. Vybírala jsem kabát kamarádce a zahlédla Tebe.

Ten bude můj, řekla jsem s radostí. A byl. Hodně dlouho.

Dnes jsem ale usoudila, že je na čase se rozejít.

Každý máme svou cestu.

Víš, potřebuji novou energii a taky se naučit nechat věci od sebe odcházet.

Propouštět je s láskou.

Ale – stejně mne to mrzí, kamaráde.

Jako všechna loučení.