Stařenka

Sedává na zahrádce. Když ji vidím, mám chuť ji pohladit. Je tak nádherná. Vyzařuje z ní neobyčejný klid a laskavost. Vrásky v jejím obličeji malují dojemný příběh a v očích se modrají pomněnky. 

Dobrý den, pozdravím a sedám si vedle ní. V jejím pohledu je něco magického. Jste tak kouzelná! 

Kouzelná ne, děvenko, kouzla, čáry, máry. Na to pozor. Příroda, sluníčko, to je ono. Má babička vždycky říkávala, co máme dneska na stole, jídlo, to je požehnané. Víc, není potřeba. Usmála se jako holčička, která právě dostala první panenku. 

Nikdy jsem takovou bytost neviděla. Aby její stáří byl jen třpyt rosy na  svítící pavučině. A ona zůstala dítětem.