Slůně na cestách

Jedno małé slůně, které stálo na nožičkách sotva týden, se vydalo poznávat svět. "Než se setmí, budu doma," pomyslelo si. 

Vesele si vykračuje po cestičce z kamenů, 

nožky ještě trochu bolí, i tak posouvá se dopředu. 

Tolik nástrah, tolik věcí, co tu nahánějí strach, 

slůně se však jen tak nedá. Učí se žít bez obav. 

"Vosa, která letí kolem, přece nechce uškodit, 

na med, ať si zajde s méďou, mne ať raděj nechá být. 

Kdo se bojí, nesmí velet, to mne všechno zajímá, 

tahle úzká cesta lesní, v roklinách vždy končívá. 

Do vody se nenakláním, raději jdu oklikou,

to ví přece každé slůně a vracím se za tátou."