Roztomilý chaotik

Takže nikdy nic nenajdete? Ne. Proč? Počkejte, tady někde mám pro vás ty papíry. Kam jsem je jenom založil? Ještě před chvílí jsem je měl, vážně. To nic. Můžeme pokračovat bez nich.

To jste mne uklidnila. Kam já je jenom dal, vždyť jsem si je pro vás připravoval.

Zeptám se vás. Máte uklizený stůl?

To má být jako legrace? To snad ani nejde. Pak už bych vůbec nic nenašel. Takhle na mne alespoň něco občas vykoukne…

Tak, vykoukne. Řekněte, jak chcete řídit svůj život?

Co prosím?

Ptám se. Jak chcete pokračovat dál?

Jako v čem?

V životě přece. Proto jste snad přišel. Abychom něco vymysleli a mohl jste se konečně posunout…

Jak posunout?

Člověče, přemýšlel jste někdy o své budoucnosti? Co chcete dělat? A jak toho dosáhnete?

No… Já raději moc nepřemýšlím. To bych se z toho taky mohl…

S vámi je těžká práce.

Já bych si stejně nevzpomněl. Poslední dobou mi vynechává paměť. Prý je to ze stresu, co říkáte? Ale řeknu vám, tu vaši práci, tu bych také bral. Jen tak si povídat s lidmi.

Víte, jak jsem na tohle povídání dlouho studovala?

To by mně vážně zajímalo.

Ani se neptejte. Koneckonců jsem tu od toho já, abych se ptala.

Jak jinak žijete?

Nemám žádné přátele, ti nejbližší se ke mně otočili zády. Dost jsem se izoloval. Někdy ani nevycházím z domu. Já bych i chtěl, ale nejde to. Znáte ten pocit, že nic nemůžete? Jakoby vám někdo svázal ruce.

Tak alespoň, že vám zatím nikdo nesvázal jazyk. Mluvení vám celkem jde. Máte představu, jak by váš život měl vypadat? Co byste rád změnil a kde začnete? Zajímá mne váš první krok.

Představu? Ne, vůbec.

Tak zkuste popustit uzdu fantazii. Řekněte mi, jak teď žijete a co už vám nevyhovuje. Co všechno by se muselo stát, aby vám bylo zase fajn. Co znamená pro vás, být šťastný?

Šťastný?  A kdo je podle vás dneska šťastný?

Vy v to snad ani nedoufáte. Začala bych změnou pohledu na sebe i svět kolem. Co takhle zodpovědnost za vlastní štěstí?

To jako, že si za všechno můžu sám? Poslechněte, s tím na mne nechoďte. To už jsem slyšel stokrát. Tomu já prostě nevěřím.

Ano, závislý nevěří vlastní síle. To je ale nutný předpoklad pro vaše uzdravení.

To jsem jako nemocný?

Spíše bezmocný, jak se tak na vás dívám.

Dostanete úkol na příště. Napíšete si deset věcí, které vám v životě působí radost.

Cože deset? Teď mne nenapadá ani jedna.

A které nemáte rád, to byste si vzpomněl?

Těch je, nespočet.

Tak vidíte, paměť bude v pořádku.

Víte, mne nezajímá vaše minulost. To je jen vaše cesta. Potřebuji vědět, co se ve vás děje teď. Snažím se vás vyvést z temnoty. Přemýšlím, kde začít.

A víte, že máte asi pravdu? Život pro mne zhasl. Přestal jsem vidět barvy, cítit vůně. Prostě nic. Na nic jsem se netěšil, nic mne nebavilo.

Vzpomeňte si, kdy to bylo všechno ještě jinak.

To už je dávno.

Povídejte.

Byl jsem mladší, živější, měl jsem všechno. Taky mi všechno hrálo na ruku, dávalo smysl a teď? Všechno pořád dokola. Rutina, práce, rodina. Mám pocit, že už nemůžu dál.

Jaké jste měl vztahy?

Perfektní, byl jsem veselý, všechno bylo fajn.

Tak vidíte, kde je dnes tento muž?

Tak to jste nemusela. Takto se ptát. Tohle bolí. Je mi to tak líto.

Klidně plačte. Tady máte kapesník… Chcete pokračovat? Máte ještě chuť?

No, když jsem tady. Prostě jsem si přestal věřit, já vím. Sílu jsem ztratil.

Ale, ne. Víte, že ta síla na vás neustále čeká? Váš smysl pro humor, vaše životní energie vás bude provázet na vaší nové cestě. Moc vám to přeji, opravdu. Příště si o ní něco povíme…