Ptačí symfonie

Je to tak nádherná symbióza. Slunce, stromy, ptáci, voda, země, vzduch. Pocit volnosti, svobody a radosti ze života.

Ráno snídají kosi v trávě, holubičky jim dělají nečekaný doprovod. Tak vznešeně se procházejí! A příroda jim vše vydává. Spokojeně sezobnou, na co přijdou. Přilétá sojka s modrými pírky. Najednou jedno utrousí do trávy... Jako pozdrav větru. Vítej, živote! 

Přilétají úplně malinké sýkorky. Až srdce usedá, člověk ani nedýchá. Koupací atrakce, nerušit! Vodní lázeň, ráj pro duši. Kdo by odolal? 

Náhle se objeví za plotem koroptev, co vylétla z lesa. Kde se tu bere? A nikdo si té krásy nevšímá. Okolo jezdí auta v proudu a ptáčkům to mezi stromy ani nevadí. Mají své obydlí jisté. 

Přilétá pár holubic, jen se tak milostně pošťuchují a za chvíli odlétají zase spolu. Na vrchol borovice. Staví si nové hnízdo. 

V letu lze zachytit vodní vážku. Jak může něco tak lehkého a průzračného létat tak rychle a vysoko? V mžiku je pryč. 

Čas se chýlí k večeru, ptáci létají stále níž, asi bude pršet. Ve vzduchu voní léto. 

Cítím, jak mne život má.