Bolí to. Bolí to víc, než bys čekal. Tvé srdce se otevírá a všechno, co dosud bránilo cítit, vychází na povrch.
Bolest probouzí, prasklé bubliny iluzí jsou ty tam. Vidíš to, co jsi dlouho vidět nechtěl. S čím jsi marně zápasil, před čím utíkal.
Poprvé v životě ale nechceš před bolestí pláchnout. Chceš se na ni podívat. Naplno procítit. Nemáš chuť dát si panáka a na všechno zapomenout. Teď ne!
Podívat se svému démonu do očí. To chce odvahu. Vidíš obrazy krutosti, někde v hloubce je máš. Zdá se ti sen. Křičíš na matku, že necítíš. Že tvá sestra čeká dvojčata a ty nějak nevnímáš, že bys měl být strejdou. Křičíš pořád víc a víc. Náhle objímáš bývalou lásku, pak se zarazíš a říkáš - já zapomněl, že tě nemiluji. Poté se probudíš s velkou bolestí v srdci.
Najednou víš, že musíš jednou provždy vyléčit svou duši. Snažíš se pochopit sen. Zranění z dětství. Muselo být veliké, tvůj vztek to vysvětluje. Je dobré, že to vidíš. Nyní jsi konečně schopný s tím něco udělat.
Teď je to celé na tobě. Nepodlehni bolesti, nevzdávej to, dokonči transformaci.
Máš pocit, že jsi na vše zůstal sám. To je v pořádku, ničeho se neboj. Teprve teď se ukáže, jak jsi doopravdy silný. Žádné náhražky, žádné sentimentální vztahy, žádné kompromisy. Už ne.
Cítíš, jak moc potřebuješ životní úklid, kolik zjitřených emocí je potřeba utišit, jak moc potřebuješ pohladit. Dlouho jsi na mne zapomínal.
Já nezapomněla, jsem tu s tebou. Provázím tě všemi úskalími života a stojím při tobě, i když ty to zrovna tak nevidíš!
V největší bolesti chci, abys uviděl pravdu a následoval mne.
Víš, s kým mluvíš, viď?
Dělej to, co máš rád. Buď víc se mnou kamarád.
Tvá duše.
