Pozvání na kávu

Kávu bych si dal, pak zas jedu dál. Mám ji spojenou s hezkou chvilkou, pohodou s přáteli, anebo s knížkou...

Cítíte tu vůni? 

Honzo, i tvůj větrník! 

Je to zvláštní, jak se rychle

smysly probouzí. 

Káva Latté s jemnou pěnou, 

jak na zavolanou. 

Jen si řekni, jakou chceš. 

Espresso je tu jedna, dvě! 

Nebo jenom turka? 

S mlékem, nebo bez? 

Já vím, velký hrnek. 

Ten bez oušek? 

Člověk si rád zamiluje

chvíli pohody. 

Je čas na zastavení. 

Nechceš život naruby. 

Vzpomínáš na kamarádku, 

jak ti kávu vařila? 

Od té doby máš ten hrnek, 

co ti dala k jmeninám.

Máš pocit, že není zdravá? 

Občas si ji stejně dám. 

Teď když píši tuhle báseň,

voní mi jako tenkrát...