Poušť

Záhadná kráska v písku mlčení. Jen bosé nohy cestu ocení? A vítr, co se chystá dout, zpívá, jak pustit se svých pout. 

Záhadná, krásná, zlatá zář.

V písku se náhle mihla tvář.

Byla to tvář, či zjevení? 

Znamení Alláh ocení. 

Už není možné projít, 

musíme z cesty sejít. 

Počkáme, až se rozední.

Snad duny vášní odezní.    

V poušti se neodpouští? 

Naopak. 

Nacházíš ve všem

pradávnou sílu. 

A v sobě zrovna tak.

PS:

Moudrost je znalost toho, že jsem nic. Láska je uvědomění si, že jsem všechno. ~ Nisargadatta Maharaj