Člověk může mít nepřeberné množství zkušeností z nepřeberného množství nakonec dobře zvládnutých peripetií, a přece se mnohdy, tváří v tvář nové, nepříjemné události, znovu ocitá v situaci, kdy o svém, již tolikrát prokázaném potenciálu, opět zoufale pochybuje...

Ano, prvním krokem je návrat ztracené víry ve své schopnosti, jak píše p. Korecký. Já k tomu, abych ji skutečně našel, nutně potřebuji zcela zklidnit své nitro, vlastně se znovu se plně oddat Bohu. Někdy je to velmi těžké...

Evi, píšete nádherně a inspirujete mě - velice často. Díky

Inteligentní lidé většinou hodně pochybují. Ta mysl! Co kdyby, kdoví jestli, možná... Chybí jasné stanovisko. Ano, zklidnění je cesta. Vždycky byla. Každý blog si říkám - je ten poslední. Ale zatím se tak nestalo.

Děkuji za Vaše slova.

Někdy se člověk citi jakoby se ridil ve směru malého světýlka, za noci, a na moři, a doufal, ze je to maják, a jeho záchrana.

Nádherně řečeno!

Z Vašich článků ta vlastní cesta přímo září. A hřeje.

Jdi za svým hlasem, to zní tak krásně, ale někdy je to cesta klopýtavá a nesnadná

Zní to krásně a nejde to tak lehce, jako složit básně!

Není to tak jednoduchý a nejde jen otočit klíčkem, někdy nedostatek víry v duševní schopnosti omezuje a brání dosažení toho....co by každý mohl..

Řekl jste to výstižně. Děkuji.