Polibek od života

Až vejde Ráno do pokoje a políbí tě na spánek, ucítíš v srdci náhle něhu a budeš jako beránek. Až vyjde Slunce ve tvé duši, pozvedneš k nebi svoji tvář. A to už nikdo nepřehlédne tvoji novou zlatozář.

Až úsměv ozdobí tvůj život,

tak smutky samy odejdou.

Nezbude místo pro bolístky,

budeš mít sílu nezměrnou.

Spása

… A zachránil ji?

Jen ji políbil, aby se probudila.

 A pak?

 Každý šel svou cestou.

To je smutný konec.

Ne, není, má milá.

To její síla ji zachránila.