Kde ještě nejsme sami sebou? Kde se necháme ovládat? Kde se zastavil náš vývoj? Kde ještě velí strach?
Jak zvláštní. Po dalším vztahu, jsme opět sami.
Znovu se zopakovaly situace z minulosti, staré rány se otevřely. Tohle jsme ještě nepřekonali? Asi ne....
Chce to čas, samotu, odvahu. Podívat se, kde jsme ustrnuli. Mysleli jsme si, že už všechno víme, že máme recept na štěstí? Že už nás nemůže nic překvapit?
Kde jsme se uzavřeli? Bojíme se selhání?
Myšlenky víří v hlavě.
Jak může nastat kýžená změna, po které tolik toužíme?
Proč si nevěříme?
Čím se limitujeme?
Jakou hodnotu máme sami pro sebe?
Jak se ceníme?
Jsme obětí okolností? Lidí, názorů a společnosti? Své mysli, emocí, posléze nemocí?
Kde jsme uvízli v negativním myšlení?
Jakou máme o sobě představu, jdeme dopředu, či dozadu?
Jsme original, nebo kopie?
Žijeme svůj život, nebo si na něj jen hrajeme?
Jaké vzorce, ovlivňují naše chování?
Kde se loďka nebezpečně naklání?
Co o sobě ještě nevíme?
Kdy to všechno změníme?
-----------------------------------
Trpělivě, s láskou, s vírou v sebe sama.
S radostí teď vstoupíš na cestu do neznáma.
Pozitivní mysl, otevřené srdce, málo co ti může zase svázat ruce.
Tvořivost a spolupráce bude teď tvůj nový život.
Nenajdeš tu místo pro boj, kritiku a soutěživost.
Silná víra podpoří tě, láska vezme za ruku.
V sobě najdeš kamaráda, tvou životní záruku!
PS:
Závislosti nepřežijí v poli nových možností.
Už je vidíš?
Už je vítáš?
Neděláš si starosti.
Nové nebe, nová země, možnosti jsou nepřeberné.
Tvůj život tě pohostí!
