Moc ráda píšu a ještě raději své příběhy vyprávím. Pak vezmu do ruky kytaru a text podpořím písničkou. I básně mají své kouzlo. Ale nejvíc mne baví, když se lidé smějí.
Teď nedávno jsem na Boskovicku zažila jeden moc krásný večer.
Představte si, že přijdete do knihovny, útulné jako nejkrásnější domov a na stole vás vítají domácí svatební koláčky, kávička a chlebíčky.
Uprostřed toho všeho se na vás usmívají ručně vyrobení sněhuláčci, ke kterým vás neustále poutá zrak. A vy jen tak koukáte a cítíte něco nepopsatelného.
Začíná poetický večer. Všichni, kteří přišli, sedí u jednoho stolu.
Byla jsem tu letos potřetí a je to čím dál tím lepší. Už jsme navázali vztah.
Vzduch voní láskou, humorem a novým příběhem.
Komponovaný program provází jakási neuchopitelná síla, které se velmi rádi oddáváte.
Pocit lehkosti, hravosti a štěstí. Vidíte ho i na tváři posluchačů.
Povídají si s vámi a vše plyne tak nádherně, až je vám líto, že to netrvá věčně.
Úsměvy napovídají, že se večer vydařil.
Tak zase příště, slyšíte to nejlepší, co vás mohlo potkat a moc si to užíváte.
A vy zase máte pro koho psát a těšit se na další setkání.
PS: Pořady na živo jsou kouzelnou inspirací. Vytváříme takové ostrůvky pohody.
Vidím, jak lidé zavírají oči a jen tak se nechají houpat na vlně hudby a slov.
Milují pohlazení duše. Jsme někdy tak hluboce propojení, že se neradi loučíme.
Sdílení je nejkrásnější pocit na světě, když jsme kamarádi a jsme spolu rádi.
