Opij se a bude ti fajn. Ale nebude to pravda.

Jak lehce se upadne do závislosti. Jak lehce se sáhne po sklence, když je život dnes tak únavný a složitý. Hanba vystřízlivět? Říká se to přece.

Kdo se dokáže bavit bez alkoholu?

S alkoholem se toho napovídá, naslibuje, pomiluje…

A pak? Realita? Já jsem něco říkal? Promiň, nepamatuji si. Byl jsem to vůbec já?

Kdo je otec? Mluvil jsem o lásce? To já jen jako. Rád si hraju, ty ne?

To je divná hra, ten alkohol. Iluze energie. A někdy velká zeď od vlastních pocitů. Oddělení od sebe sama. Jako bych tu nebyla. Vlastně nejsem. Je tu On, alkohol, ne Já.

Teď na všechno zapomeneme. Chceš to tak přece, ne?

Že ne? Tak to jsi holka, na špatné adrese.

Já nasazuji lidem brýle mámení, víš? Oni si na chvíli myslí, že je to opravdové. Ale nemohou se na nic skutečně spolehnout.

Zkus vzít vítr do dlaní.

Moc dobře tuší, že je to náhražka za neuspokojivý život prázdných srdcí. Vyhořeli a zapomněli se radovat z docela obyčejných věcí.

Pak jsem tu na řadě Já, Démon. Někdo mi už zcela podlehl. Jen silní se mi vyhýbají. Vědí, že hra s ohněm spaluje. Když bereš, ztrácíš. Zneužíváš alkohol, protože nemáš vlastní sílu. Chápeš?

Tancuj, zpívej, sportuj. Buď se svou sílou, se svou radostí a ne se mnou.

Jestlipak víš, že kdo pije, říká své duši, že tady nechce být? Že jsi to nevěděla?

Tak, teď to víš.

Prostě si vyber. 

Sama sebe teď budeš chtít mnohem víc!