Oči snílků

Na hřišti jsem viděla na betonové stěně namalované velké oči. Spoustu očí. A byl tu námět na blog. Ten, co pohladí a dá nám naději. 

Modré, černé, zelené i hnědé.

Všechny dokážou snít.

Opravdově, z hloubi duše,

romanticky, pošetile. 

Jen málokteré

dokážou své sny žít.

Jsou lidé, kteří světem chodí

s očima dokořán. 

A jiní, kteří mají v očích 

spousty černých vran. 

Nevidí nic, co by mohli

srdcem obejmout. 

Přitom stačí vlastně málo. 

Zbavit se svých pout. 

Oči snílků vyprávějí příběh

tuláků. 

Svobodní jsou, mají křídla.

Vzlétnou do mraků. 

Oči, které neztratily

nic ze svého jasu. 

Září něžně i po setmění.

A navzdory času.