O zvědavé dívence

V jedné malé vesničce žila dívenka, která velice ráda poslouchala, co si lidé vyprávějí. Na ulici, doma, v obchodě, zkrátka všude.

Jednoho dne vyslechla za dveřmi rozhovor, kvůli kterému nemohla celou noc spát. Jednalo se o aféru,  o které zatím nikdo nevěděl.  

A ona přemýšlela, jestli o tom má někomu říci, nebo ne. 

Jindy vyslechla v čekárně u lékaře rozhovor matky a dcery. Nedalo jí to a připletla se jim do řeči. 

Když někdo šeptal, nastavila uši víc a víc a zvědavost jí nedopřála klidu. 

Pak vždycky o všem přemýšlela, a i když nebyla zase tak upovídaná, aby o všem, co slyšela, hned druhým vyprávěla, přesto najednou zjistila, že nežije svůj život. 

Postávala na návsi, kde se něco šustlo.

Nebylo to jen povídání. Každý den si brzy ráno kupovala noviny, aby jí něco neuniklo.

Sledovala pravidelně zprávy a politickou situaci v zemi. 

Zdálo se, že není nic, o čem by nevěděla. 

Měla ráda historii, cestovala po celém světě. 

Ráda listovala ve velkých knihách, dokázala strávit v knihovně celé hodiny.

Často promlouvala s ostatními a používala citace známých osobností. 

Na dotazy odpovídala mnohdy přesně tak, jak se odpovídalo v odborných časopisech. 

Když něco náhodou nevěděla, našla si to hned na internetu. 

Jednoho dne však zjistila, že se přestala ptát sama sebe a hledat odpovědi v hloubi duše.

Že stále hledá venku. A uvnitř měla pocit, jakoby jí pořád něco chybělo. 

Po jedné plavbě na lodi, na kterou se moc těšila, se stala zvláštní věc.

Vyslechla rozhovor kapitána a to dělat rozhodně neměla.

Večer v kajutě zahlédla v zrcadle něco, co se jí ani trošku nepodobalo.

Uši jí narostly tak moc, že jí ani čepice nezachránila.

Najednou se čepice tak nějak podivně zvedala a uši rostly pořád víc a víc! 

Dost, už dost, zastyděla se naše dívka. Došlo jí, co se stalo. 

Už nikdy více nebudu poslouchat cízí řeči! Nebudu ztrácet čas cízími příběhy!

Nebudu hledat všechny odpovědi v knihách a raději budu více poslouchat sama sebe.

Nebojte, uší jí opravdu nevyrostly, to se jí naštěstí jen tak zdálo. 

Na lodi se krásně spalo a ona si myslela, že je to opravdové.

Jaké štěstí, když  se, ze snu probudila.

Zatoužila poznat od teď všechno, co dosud ani netušila!

PS: 

Musí být život, dárek z vesmíru, být pro nás vždycky, šitý na míru?