O veselém pavoučkovi

V jednom domečku, na balkóně v rohu u okna, bydlel pavouček Hubert. Večer i v noci pilně pracoval a ráno se schoval pod roletku, snad aby ho někdo nenašel. "Kuk!"

Nevím, jak to dělal, ale měl stále dobrou náladu. Už od rána.

A jednoho dne, v nestřeženém okamžiku, se houpala u okna pavučina, která vypadala jako provaz. Pavouček Hubert se smál, že si toho nikdo nevšiml. Chodil sem a tam, jako provazochodec.

Páni, jsem já ale šikulka, prozpěvoval si. Ani průvan mou práci nesfoukl. Fííííí. Nic. Fííííí. Zase nic. Přece jsem ji nedělal pro nic za nic!

Měl ze své práce radost. A kdoby neměl? Taková paráda!

Už jste to někdy viděli, co dokáže tak malé stvoření? Ne, ne, tahle pavučina nebyla lapač na mouchy. Ani náhodou.

Pavouček byl sportovec a dříč. A když byli všichni pryč, začal denně trénovat. Šlo mu to opravdu bravurně, když náhodou nějaká nožka ujela, hned tu byly další, aby se chytil a nespadl.

A přitom si dokázal i zpívat:

Co v životě nejlepší je, kdo to ví? Radost z práce a klidné štěstí, to se ví. Nenudím se, nesoupeřím, nefňukám. Proto se mi dobře daří, já se mám! 

PS: Kdo mne bude následovat, už nebude sám!