O šťastném obláčku

Po nebi plul bělavý obláček. Moc rád plnil přání lidem. A všichni, na které padaly kapky štěstí, hned ožili. Květiny, děti i dospělí. 

"Jé, mami, podívej, jak ty kapičky na sluníčku září!": zvolalo dítě a opravdu.

V každé kapce byla malá duha. Ta radost je pozorovat! Rázem se štěstí přenášelo i na kolemjdoucí.

Deštníky tančily po chodnících. Z výšky vypadaly jako barevné padáčky. Malíř, který šel zrovna kolem, si je musel v tu chvíli vyfotit, aby je pak doma přenesl na plátno, tak ho inspirovaly. 

Kytky na louce se začaly usmívat a poupata se těšila na svůj rozkvět. Obláček se kolikrát až dojal štěstím. Taková to byla krása. 

Lidé hned měli lepší náladu a déšť je hladil po vlasech, občas sklouzl za kabát, či smáčel šaty, ale nic si z toho nedělali.

"Hurá, prší": volali a dívali se nahoru, odkud padá taková svěžest. 

Celá země se probudila do nového rána a přes všechny problémy světa zářila neutuchajícím kouzlem života.