Jeden velmi nešťastný a unavený muž přišel k mudrci do lesů. Ptal se, kolik by stálo, koupit si čisté svědomí. Plakal, naříkal, že dá celé jmění za klid a mír duše, pokojný spánek. Říkáš celé jmění, zamyslel se mudrc.
Ano. Dosáhl jsi svého jmění poctivou cestou, zeptal se moudrý muž. Ne tak docela, odpověděl zasmušile neznámý muž.
Jak si chceš tedy teď koupit čisté svědomí? Nerozumím tomu, ale měl bych jednu radu …
Všechno rozdej a začni znovu. To myslíš vážně? Jak teď budu žít? Ptáš se, jak teď budeš žít a jak žiješ teď, když nemůžeš ani v klidu usnout? Máš pravdu, těžko usínám a ráno bych se raději ani neprobudil. Můj život, za nic nestojí. Nedal jsem mu svůj smysl. Proč jsi nedal svému životu smysl, zeptal se mudrc. Měl jsem pocit, že život je jen marnost, nic víc.
Ne tvé statky, ale skutky prozradí, jaký život žiješ. Dokážeš se radovat ze svých činů, či jen přihlížíš, jak ostatní utvářejí své životy a tvé dny plynou jako řeka, která se vylila z břehů a nenašla svou cestu? Vidím na tvé tváři lítost, byla by možnost, jak osvobodit tvou mysl ze zajetí bolestných pocitů, ublížení a marnosti. Nejsi jediný, kdo zažívá podobné pocity.
Podívej se do očí lidí. Najdeš tam sám sebe a potkáš jen to, co jsi schopen uvidět a pochopit. Chceš, aby se tvůj život změnil? Chceš zase klidně usínat a radostně se probouzet do nového dne, plný vitality a kuráže? Těšit se ze své budoucnosti? Ano, přál bych si to. Opravdu? Někdy ani vůle nestačí.
Co tedy radíš, moudrý muži? Musíš se rozhodnout! Nejdříve se ale budeš muset rozloučit se svým starým způsobem života. Nepůjde to lehce, zvyky nevyhodíš oknem, musejí odejít postupně, den po dni.. Jakmile dáš svému životu nový řád, zavedeš postupně nové návyky, to staré se začne pomalu vytrácet až jednou zažiješ šťastný pocit, že žiješ skutečně svůj život.
Jak toho docílit, znáš recept? Budeš muset uklidit ve své mysli, spoustu starých myšlenek, mylných názorů, či naučených stereotypů, které už ti dnes neslouží, je to tak? Jako bys vlekl těžký náklad, který už ti k ničemu není. Jen tíží a ty nemůžeš dál. Jsou to i chybné skutky. Pocit viny. Ten tíží nejvíce. Je to tak? Ano, přesně tak.
Vytvoř si v mysli velký odpadkový koš a tam odhazuj svá stará přesvědčení, negativní pohledy na svět a lidi kolem tebe, pomalu, nespěchej, máš čas. Inventura musí být poctivá. Bude to bolet, každý to možná ani nezvládne. Je to pro silné jedince. Nebojíš se, odložit své staré Já? Je to pro tvé dobro, brzy poznáš své pravé Já. Odložit můžeš jen to, co k tobě nepatří a nikdy nepatřilo.
Přejali jsme hodně věcí, které nás jen obírají o energii. Nic si z toho nedělej, na každé cestě člověka přijde okamžik, kdy musí odložit spoustu věcí, opustit kamarády, místo, kde dlouho žil a již neslouží dalšímu růstu. A být třeba i delší dobu sám, aby poznal, kým doopravdy je.
V samotě pozná zoufalství i lék.
Až pozná, kým doopravdy je, bude chtít své poselství předat druhým.
Jeho tělo bude ohebnější, pohled očí jemnější, hlas laskavější a postoj vstřícnější. Bude tu zase pro druhé a rád. Nebude přemýšlet o smyslu života, bude jej naplňovat, nebude přemýšlet o lásce, bude milovat, celou svou duší. V jeho srdci zavládne klid a hřejivé slunce prostoupí jeho duši světlem naděje.
Bude příkladem pro ostatní. Nikdy nepřijde za mudrcem pro radu, jak si koupit čisté svědomí. Bude si stát za svými skutky a dokáže nést následky svých činů. Bude vědět, že živé chyby jsou mnohdy lepší, než mrtvá dokonalost.
Nebude se bát dělat nové chyby a začne konečně žít. Ze své strnulé jistoty a bezpečí, které mu nikdy klid nepřinesly, se odváží vstoupit do nejistého dobrodružství své nové cesty. Moc toho na ní nepotřebuje, jen velké srdce, pokoru a odvahu. Ostatní přijde samo jako odměna.
Takovým lidem patří svět. Nehledají štěstí, ale jsou šťastní, nehledají jistotu, našli ji sami v sobě. Dokáží se na sebe spolehnout a to je ten nejlepší polštářek pod hlavou, stát se silným tím, že poznám své slabé stránky a zaměřím se na ty silné.
To je tvůj směr, kterým se vydat. Vykroč a pokračuj, zde je má rada. Dál už budeš vědět sám….
Neznámý muž se poklonil, tiše odešel a následně proplakal sedm nocí. S každou slzou jakoby odcházela nějaká tíha, která jej už léta sužovala. Prožil znovu svoji minulost, od které se dosud nedokázal odpoutat, neboť bylo příliš bolestné uvidět pravdu.
Zatoužil po novém životě víc, než kdykoli předtím. Po nových pocitech, zkušenostech, setkáních. Chtěl se znovu nadechnout voňavého rána, uvařit si oběd, poslechnout si píseň, přečíst dávno odloženou knihu, zavolat starým přátelům, možná se omluvit těm, co kdysi ublížil.
Sedm nocí přemýšlel a snil o svém novém, znovuzrozeném JÁ. Poslední slza byla požehnáním. Probudila soucit a náhle uviděl svou minulost jinýma očima. Dokázal odpustit sobě i druhým. Uviděl se v zrcadle svých vztahů a zatoužil po větší upřímnosti a vřelosti.
Mým úkolem je naplnit svůj osud, ne se mu vyhnout, pochopil ten muž radu mudrce z temného lesa a v jeho pohledu zářil nový jas. Proč jsem to všechno neviděl dřív, zeptal se sám sebe.
Protože všechno v životě má svůj čas, šeptal mu do vlasů vítr, když se ráno ubíral svojí novou cestou.
