O jaké lásce to mluvíte?

Zeptal se jeden bloger. Mluvím o lásce, která zůstává, když všichni odcházejí. Mluvím o lásce, která má se mnou trpělivost, když já sama jsem ji ztratila. Mluvím o lásce, která nezná věk, odlišnosti, pochybnosti.

Láska určitě není zamilovanost. Bude nad tebou bdít, i když všechno ztratíš. Když nebudeš vědět, jak dál. Kam jít, co dělat, čemu věřit.

Láska  nezná oddělení. Její doménou je jednota. Má kouzelný plášť z hvězd.

Má pochopení pro lidské slabosti. Dodává odvahu. Ukazuje cestu zbloudilým duším. Dokáže neustále dávat nové šance.

Najdeš, ji, když tě opustí celý svět. Když zůstaneš sám, políbí tě na víčka a dá ti vědět, že jsi nejdůležitější osoba ve vesmíru. Že tě miluje.

Když  tomu nevěříš, dá ti důrazně najevo, že to není fér. Probudí tě. Možná to bude bolet, ale ty to pochopíš.

Bude ti neustále posílat do života bolest, dokud si neřekneš - tohle ne, vždyť já jsem LÁSKA!

Pak bude život jako rajská hudba, budeš si vážit sám sebe a všeho kolem. Vděčný za každou minutu svého života.

Začíná rozkvět, spolupráce, sdílení. Úžasná radost z plodů tvé práce. Docela nezištně, potichu roste jemná energie lidské pospolitosti, všech darů, co jsme dostali.

Věřím, že je to právě vděčnost a láska, co nás posouvá dál.