Noc probuzení

V zemi splněných přání žil jeden král. Měl všechno, po čem král jen touží, však někdy smutný usínal.  Zámek jako z pohádky, krásné ženy, brokáty. Přesto něco schází dál.

Měl spoustu přání, spoustu snů a někdy ani neusnul. Když pomyslel, co by mohl mít, kdyby se nesnažil všem zavděčit.  Kdyby si sám raději, dával schůzky s nadějí a měl spánek pokojný.

Měl krásné stromy, vinice, byl pánem zahrad , vlastnil i fontánu se sluncem. 

Jednoho dne, zrovna takhle po ránu, říká si, mám se dát do studia koránu? A pak se raději odvrátil a za své štěstí mnohdy zaplatil. 

Byl někdy věru, velmi pošetilý, šašek se mu často smál, že má všechno, po čem druzí touží, však štěstí, že mu uniká. 

Že zapomíná na tvář větru, dotek, který ochladí, na teplo slunečního svitu, tajemný svět vodních víl.   Kouzlo snů, co v duši svítí, když o nich dlouze vyprávíš, o čarovné niti, která se vine, když osudu se nebráníš. 

Na svět, který můžeš jenom srdcem s myslí vytvořit, na spojení s oceánem, nebem, který dává klid. Na propojení mysli lidí, kteří vidí mnohem dál.

S krásnou duší usíná ten, kdo si říká pravý král.