Moc hezké, Evi

Jane, děkuji za návštěvu.

Jak zpívá Nohavica. Dvakrát či třikrát, to ne, i jednou je dost.

Nedávno jsem slyšel příběh o dívce, citlivé, chytré, se srdcem na dlani. Vyrůstala v nepodnětném prostředí, manipulativní a nepříliš citlivá, nešťastná matka. Dívka trpěla a záhy utekla do nešťastného manželství. Postupně ztrácela síly. Matce nakonec po rozvodu plně podlehla. Byla osamělá a stále slabší. Matka byla ve skutečnosti také slabá, ale neměla v srdci dívčinu dobrotu. A tak zlo začalo vítězit. Matka promítala své běsy do dívčina života a ta je v oslabení přijímala, pořád slábla. Její úžasné srdce chřadlo, až bylo zcela bez vůle. Matka nebyla schopna mít vztah a přenesla to na svou dceru. Konec ať si každý domyslí sám. Trochu klasický příběh, že? Přeji každému, ať dokáže překonat sám sebe.

A to dívka dostala v určitém období maximální pomoc. Nakonec ze strachu z těch běsů nebyla schopna od té bezpodmínečné pomoci přijmout ani zprávu.

Kde není vůle, není nic. Člověk se musí o štěstí prát, samo nepřijde. A slepý často odmítá vidět a hluchý slyšet. Spousta lidí nedokáže překonat sama sebe a stále prohrává.

A neustále si své prohry nesmyslně omlouvají.

Jak pravil skvělý pohádkář HChA, jak jenom se s tím vyrovná mořská pana, když nemá žádné slzy a proto asi musí trpět mnohem. mnohem více...

To je hezké...