Nejlepší léta

Kdy to bylo? Řeknu ti přesně, když mi bylo pětatřicet. Vidím to, jako dnes. Měl jsem jiskru v oku a holky se za mnou otáčely. Doma jsem měl malou dcerku a ta mi dávala pocit, že mám pro koho žít...

V práci se mi dařilo. Jezdil jsem autobusem rád. Mohl jsem vzít i delší linky do zahraničí, vlastně chvíli jsem tak jezdil, ale kvůli rodině jsem nakonec zůstal doma.  

Miloval jsem svoji zahradu, sázet stromky, starat se o ně, postavil jsem skleník a zkoušel pěstovat melouny, papriky, rajčata i citrony, mandarinky. 

Fakt mě to naplňovalo štěstím.

Ze stromů jsem měl meruňku, broskev, ta vůně se nedá s kupovaným ovocem srovnávat! A když si večer sedneš do trávy jen tak a nad tebou tisíce hvězd, já nevím, neznám lepší pocit. 

Když přišla krize v manželství, hádej, co jsem udělal? Vždycky jsem všechno řešil prací. Dal jsem se do realizace bazénu. Ne moc velikého, tak akorát. Byl to můj sen. Bylo zvláštní, že rodina se mnou tu radost moc nesdílela. 

Ale já si jí vzít nenechal. Víš, když jsem k ránu přicházel z posledního autobusu, nadechl jsem se vůně zahrady a skočil jsem přímo do vody! To byla paráda. 

Jsem vodní znamení, miluji tu osvětlenou modrou hladinu, klid, ticho, noc a hvězdy...

Dnes jsem jednou z nich. Dívám se na svou zahrádku z větší perspektivy a můžu ti říct, že ji miluji čím dál tím víc...

Blog věnovaný člověku, který miloval život, zahrady a kamarády!