Návrat

Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...

Toulal jsem se po vysokých kopcích, 

však horu nikdy nezdolal.

Pak se vrátil zpátky do údolí.

Z dálky svítil netušený grál. 

Kdypak se mi Slunce milé vrátíš, 

ať mohu světlo zase pozdravit. 

Políbit se s větrem za úsvitu, 

snad poprvé se jen tak zastavit.

Kdypak se mi Slunce milé vrátíš, 

ať mohu duhu opět obejmout, 

ať mohu pozdravit tu záři, 

krásu nádhernou. 

Toulal jsem se světem s velkou vášní, 

nejraděj se plavil po řekách. 

Usínal jsem často bez svých lásek 

a proudu času je pak ponechal.

Kdypak se mi Slunce milé vrátíš, 

ať mohu duhu opět milovat, 

ať najdu vše, co ztratilo se v dáli 

a mohu zase šťastně usínat...