Člověk, který tě nerespektuje, tě učí respektu. Člověk, který tě nemiluje, tě učí sebelásce. Je tedy celý život jen tréninkový plán?
Minulý blog jsem věnovala generování myšlenek. Kde se berou? Odkud přicházejí? Jsou tak důležité? Když pravda je teprve někde za myšlením?
Díky úzkému pohledu sobectví jsme ztratili směr. Být vděčný za malé věci. Za přátele, kteří jsou k nám upřímní a dokáží v pravou chvíli pomoci. Vrátit se na začátek, do místa, kdy jsme vnímali svět pozitivně.
Neříkám, abychom věnovali svůj čas lidem, kteří nám ubližují, to je opravdu ztráta času. O to víc si máme vážit lidí, se kterými rosteme a s radostí spolupracujeme. Těšíme se na společná setkání, obohacující komunikaci.
Co se stane, když se na své cestě ztratíme?
Můžeme ztratit víc. Partnera, práci, bydlení. Vlastní identitu. Podstatu, kým jsme. Strach obalí naše nitro a my se najednou nepoznáváme.
Veškerá duchovní učení nabádají. Vrať se, buď jen sám sebou!
Stěhujeme se do jiného města. Ztrácíme přátele, největší jistotu. Bortí se půda pod nohama. Najednou jsme úplně sami.
My, naše vzpomínky, zkušenosti, hodnoty, míra zdravé odpovědnosti za svůj život. A v podstatě velké prázdno, které čeká na nové naplnění.
Pokud budeme čekat, až se samo naplní, můžeme čekat věčně. Pokud se budeme domnívat, že nám někdo zaplní prázdný prostor, vždy dojdeme ke zklamání. Pohlazení se nedočkáme.
Tak, co s tím?
Co všechno se změnilo? Jak moc ztrátami vyrostla naše duše? Čeho jsme se museli vzdát? Ještě se něčeho stále držíme?
V samotě vyvstávají všechny naše podvědomé strachy, obavy, bloky, kterými musíme nutně projít.
Jen skrze ně vede cesta ven.
Zhoršil se v tu dobu váš zdravotní stav? Duše se hlásí ke slovu. Nejdeš správně, člověče! Poslouchej, co říkáš. Jsi v souladu sám se sebou? Přestávám ti tolerovat nezdravou stravu, postoj k tělu, špatné zacházení a ubližování negativními myšlenkami o sobě i druhých.
Jak naplňuješ svůj čas?
Zastav se.
Nadechni se.
Uvolni se.
Miluj.
Více přemýšlej.
Začni zase obyčejně a šťastně žít.
Už víš, co ti chci říct?
