Muž od ledové hory IV.

Po zdařilé několikadenní sněhové akci jsem najednou získal spoustu síly. Měl jsem pocit, že mám vyhráno, ale byl jsem teprve na začátku. Cítil jsem, jak voní vzduch i země a to mi dodávalo kuráž.

Kolik máš ještě času? Zeptal se můj hostitel. 

Asi ne tolik, kolik bych chtěl, náhle jsem trochu posmutněl. 

Tak víš, co? Piš si poznámky, jestli budeš chtít. Ať se k nim pak můžeš kdykoli vracet. 

A podal mi starodávný deník i s podpisem. 

Něco jsem ti ještě připsal na poslední list, ale to si přečti až doma. Ode mne na památku. 

Tak to má ještě čas, oddychl jsem si. 

Zrovna se podával čaj Probuzení. 

Tak čím začneme? 

Končí jedna tvá životní kapitola, nic už nebude, jako před tím. Ani nemůže být. Nedávalo by to smysl. 

Budeš mít mnohem větší odpovědnost, ale také z plnění úkolů větší radost. Těšíš se, nebo máš strach? 

Těším se, vyskočil jsem vysoko, jak to jen nejvíc šlo. 

Tak dobře. Pomalu, takhle cesta je o vytrvalosti a trpělivosti. Tady se už nespěchá. Ale každý den pokračuje. 

Jen ti chci říci. Mluvení tu nemá místo a spíše ticho, klid a činy tě mohou vyléčit a  zcela uzdravit. Odpoutej se od všeho, co ti už neslouží. Patří sem i zbytečné přemýšlení, přežité vzorce chování, staré názory a iluzorní představy.  

Od teď budeš jiný. Končí tvé smutky a žal, jsi svobodný a s lehkostí půjdeš dál. 

Dal jsem ti spoustu rad, však nejvíc poradíš si sám, když budeš poslouchat své srdce a nebudeš dávat sílu tam, kde ti ji druzí budou jen brát.  

Je zapotřebí harmonie, jinak se ti těžko žije! 

Nebuď nikdy zklamaný sám ze sebe, pokud se stále snažíš, vždycky tu s tebou bude naděje. 

A na závěr jedno překvapení.  Jestli uhádnu, kterou písničku máš nejraději, budeme do konce svých životů stále kamarádi.

Tak schválně - je to tahle? 

Pošeptal mi můj nový přítel do ucha a já musel přiznat, že ví...

Když jsem odjížděl, tekly mi po tvářích slzy. 

Mé nové Já svítilo na cestu, byl jsem jako vyměněný.

Doma jsem se podíval do svého deníku a nestačil se divit. 

Poslední stránka nebyla popsaná, jak jsem se domníval. 

Vypadl jen malý lísteček a na něm stálo: 

Milý příteli, teď už víš, jak žít. 

Bude z tebe dobrý spisovatel. 

Jen prosím nejdříve žij a pak piš.

Nikdy ne obráceně. 

Tvůj věrný společník.

Vyšel jsem do světla nového dne a zdálo se mi,

že jsem zahlédl tvář ženy ze svých snů.

Anebo - kdo ví?