Bylo mi tak krásně, že jsem se nechtěl probudit. Ještě naposledy spatřit tu dívku, ještě alespoň jednou. Nemohl jsem na ni přestat myslet.
Znovu jsem usnul. Proč jen bývám poslední dobou tak unavený?
Dívka už na mne čekala. Neměla závoj, ale stála ke mně zády. Co to znamená?
Nedívej se na mne, Petře. Ublížilo by ti to. Má síla neublíží jen tomu, kdo má zcela otevřené srdce, víš? Ty se té síle ještě podvědomě bráníš. Nejsi připravený.
Poslouchej mne. Půjdu s tebou, všude kam teď půjdeš. Ale nikdy ti nezjevím svoji tvář. Pokud nebude ten pravý čas...
Zůstal jsem jako omámený. Co teď? Má cesta je větší tajemství, než bych čekal. Jak může dopadnout jeden ne zcela plánovaný výlet, jedno nevinné zabloudění v horách?
Srdce mi bušilo. Sním nebo bdím? Já se snad otočím. Teď nebo nikdy!
Nedělej to Petře, buď trpělivý. Není kam spěchat. Tvá cesta nemá cíl. A ty to víš.
Tvůj hlas je mi tak povědomý, jako bych tě už léta znal.
Znáš. Moc dobře mne znáš. Jen si to prosím, všechno hned nepokaž...
Kde to jsem? Svítalo a v pokoji zůstala zvláštní vůně, na kterou jsem myslel ještě celý den.
Kde je můj nový přítel?
Příbytkem se linulo světlo. Můj společník se právě probudil.
Vím, co se ti zdálo. Jsme propojení, cítíš to?
Mám se bát? Ale měkký pohled očí obavy hned zaplašil.
Mne tedy určitě ne, to svých špatných návyků, těch by ses měl bát, či raději se jich rovnou vzdát.
Tak Petře, vzhůru do života!
A jak se světlo dralo do místnosti, otevřel jsem okno dokořán. Nadechl jsem se čerstvě zrozeného dne, až to zabolelo. Ten starý svíravý pocit v hrudi. Nádherný a přesto ...
Dojalo mne to. Celá ta situace, má minulost i živá přítomnost, která byla silnější, než cokoli jiného...
Plakal jsem dlouho.
Můj nový kamarád stál opodál a podával mi kapesník i záchranné rameno.
Bože, kde jsem se to jenom ocitl?
Jako bych uslyšel tichý hlas. " Už jsi blízko, už jsi skoro doma, Petře". Zněl opravdu překrásně...
A já?
Pomalu se chystal na druhou lekci...
Jak správně tušíte, dostal jsem od muže z ledové hory několik úkolů.
Postavit stan a strávit v něm pár dní. Bez jídla a pít jen čistou vodu. Prý mne to zaručeně postaví na nohy!
To musíte zkusit taky.
Ze svého snění jsem se velice rychle probudil.
Není nad silný, mrazivý vzduch. Byl jsem svěží, jako nikdy. Dal jsem se do běhu.
A to je zatím - jeden konec mého příběhu.
Věřím, že ještě zdaleka není poslední.
