Milý příteli

Jak se máš, milý příteli? Ten čas tak rychle letí. Možná si zrovna s někým povídáš, jak dospělé máš děti. Jsi v kruhu přátel, nebo sám pročítáš listy kalendáře? Chtěl bych tě vidět, máš-li čas. Pohlédnout do tvé tváře.

Tuhle báseň jsem ti kdysi napsal. Mám tě rád, i když se už dávno nevídáme. Často vzpomínám na kapitolu života, kterou jsme psali spolu. Byla velmi bohatá na zážitky, dobrodružství, přátelství, na které se nazapomíná. I když léta vezmou lesk ze starých fotek, v mé duši nikdy nevyblednou. Tak intenzivní čas setkání, vzájemného poznání, společných kamarádů. Práce i osobních úspěchů. Společné večeře, koncerty, posezení v přírodě, pamatuješ na tu divokou bouři a liják? 

Tak to bývá i v životě. Zatáhne se mrak, spousta deště, slz a pak najednou divný klid. A najednou nikdo není. Tahle ztráta kamaráde, celý život nepřebolí.

Povídání o všedních věcech, těšení se na vše krásné a milé.

Byl jsi pro mne jako rodina.  Všechno je pryč. A já stojím na nádraží a všechno znovu začíná. 

Víš, nedávno jsem našel tvůj dopis. Píšeš, že jsi stále nepřekonal svou minulost a že bys chtěl v životě zažívat jiný druh emocí, než ty které přehrávají tvoje vzpomínky. Že nejšťastnější období jsme zažívali společně. Mám to také tak, kamaráde. Jaké jsme měli štěstí! Teď to dokážeme ocenit mnohem víc. 

Říkám si, jestli už píšeš lepší kapitolu v životě a svět už má jasnější a zářivější barvy. Jestli jsi šťastný, našel jsi, co jsi  léta postrádal. Jestli to opravdové jsi našel sám v sobě a změnilo to navždy tvůj příběh.

To bych si přál. Najít tě usměvavého a hrdého na to, co všechno jsi musel zakusit, s čím ses musel v životě poprat. Doufám, že už je dopráno a prádlo visí čisté, vlaje venku na zahrádce a krásně voní...

Jó, příteli, ani já neměl na růžích ustláno. To by bylo na dlouhé vyprávění. Sbírám všechny síly, abych začal opět od nuly. A víš, že se na to nakonec docela těším? Muž bez minulosti. Né, že by nebyla, ale chci malovat nový obraz, věřím, že ještě mohu, že mám ještě dost síly všechno změnit.

Nedávno jsem se rozhodl, že už nenechám slunce mých dnů překrýt mrakem toho, co bylo. Nechal jsem všechno být. Vztahy, věci, pocit viny. Všemu jsem dal sbohem  a jsem najednou někdo jiný.

Silnější a lehčí, netrápím se tolik, starostí jen trochu, nejsem workoholik. Úměv, ten si nesu, ať se děje cokoli, těším se, jak malé dítě, že teď všechno ustojím. 

A jak ty teď chodíš světem, stále bohém, tančíš s létem? Vzpomínám a přiznám slzy.

Na viděnou. Zase brzy ...