Milá paní učitelko

Píši Vám, jak jsem slíbila. Ptala jste se, jak se mám. Dlouho jsem nedokázala odpovědět.  Bylo mi líto, že jsem nebyla tou žačkou, která opouštěla školu a měla spoustu ideálů. 

Člověk se ztratí velice lehce. Sejde z cesty, ztratí odvahu, přestane si věřit. 

A pak jen záleží, jak dlouho vydrží takový život žít. Bez radosti ze sebe sama, bez učení nových, báječných věcí, přestane potkávat na své cestě lidi, kteří by mu rádi pomohli, jen kdyby o to požádal a přiznal si, že sám všechno nestačí ...

A jak plyne čas, zjistí, že pokud nevezme osud do svých rukou, neprožije v životě žádné dobrodružství.

Svým nadšením, které kdysi prožíval, si připravil třeba kouzelnou cestu, ale jeho sny někde na ní poztrácel. Jako korálky.

Píši Vám, protože měním situaci. Každá změna musí začít uvnitř, změnou životního postoje. Začnete se cítit líp. Vaše aktivity budou směřovat k tomu, aby jste žila svůj nezávislý život. 

Oprostila se od všeho, co už nevyhovuje, za minulostí a svým starým Já udělala jednou provždy tlustou čáru. 

Myslím, že není nutno sekat nějaké emoční vazby s osobami, kterým jsme nějakým způsobem neodpustili. Především je nutno odpustit sám sobě a všem poutům, které nám brání žít radostný život, dát křídla. 

Ať si volně letí dál, ať jsme i my volní, i když odpoutání bolí. Ještě teď, když to píšu, cítím znovu bolest. Zvláštní, asi nejlepší bude nosit v srdci příjemnější věci.

Zjistila jsem, když naplníte život novými šancemi, to staré samo odchází. Jen člověk musí chtít a být ochotný  pracovat na sobě trpělivě a s láskou. 

Jak se říká, je to vážně jednoduché.

Buďto opravdu chceš a nebo ne, to je na tobě. 

Vím, že jste do mne vložila kdysi hodně nadějí, že půjdu cestou, kterou Vy jste nešla, že půjdu za svým snem. 

Pamatuji si, co jste mi říkala, jaký byl Váš sen, o který jste se nepokusila, který se na konec také rozplynul jako neplodné snění. Vaše srdce asi tenkrát zůstalo prázdné. Jak moc Vám rozumím! Až teď po létech. 

Podle mne, největší štěstí v životě je najít ve svém srdci klid, vidět spíše přátelství, než aroganci a laskavým přístupem otevřít dveře tam, kam jste ještě nevstoupili...

Nebát se opustit komfortní zónu a užít si ten adrenalin, který zažijete při překonávání strachu. 

Jupí, jdeme dál!

S láskou vzpomíná Vaše bývalá studentka.

 

Autor: Eva Sádecká | středa 4.9.2019 12:02 | karma článku: 13,36 | přečteno: 712x
  • Další články autora

Eva Sádecká

Zahrada snů

3.5.2024 v 10:25 | Karma: 0

Eva Sádecká

Den Slunce

3.5.2024 v 9:15 | Karma: 0

Eva Sádecká

Větrník života

1.5.2024 v 19:28 | Karma: 2,16

Eva Sádecká

Jak se milují dlaně?

1.5.2024 v 11:11 | Karma: 2,22

Eva Sádecká

Cesta za duhou

27.4.2024 v 13:30 | Karma: 2,72