Milá maminko

Jsem tvůj dar seslaný na určitou dobu. Nepatřím ti, jen mne smíš doprovázet na cestě. Važ si každého dne, kdy můžeme být spolu. 

Všiml jsem si, že si tak úplně neužíváš mé přítomnosti. Ještě studuješ a já jsem v postýlce sám. Mami, podívej se na mne, pohlaď mne, pochovej! Jsem tu pro tebe. 

Vím, že jsi unavená a máš se mnou, se školou a s tátou spoustu starostí. Slyšel jsem, jak ti říkala sestra, že si první rok dětí nepamatuje. 

Já ano, všechno si pamatuji, pocity mám zapsány v emoční paměti. Vše je uloženo, mysli na to, prosím! 

Až jednou dospěji, mnohé události života mi budou připomínat naše začátky. Budu si přitahovat situace a kamarády, či partnery, kteří budou jako ty, mami. Buď pozorná, věnuj se mi...

Neměla jsi a nemáš to se mnou lehké, já vím. Ale já hlídám každý tvůj krok, každý pohyb se mi zapisuje do našeho vzácného spojení, tak mimořádný čas, kdy jsme opravdu jenom spolu, nepropásni jej, mami! 

Jednou odejdu do světa a tobě bude líto každého dne, kdy jsi mne naplno nevnímala. Když jsi mne kojila, četla jsi knížku, já si to pamatuji. Chtěl jsem, abys mi četla z očí. 

Když jsem se tě dotýkal, myslela jsi na mne? Byla jsi vždy naplno v myšlenkách se mnou? 

Já vím, že to někdy úplně nejde, protože máš dospělé starosti a o těch já zatím nic nevím. 

Jen bych ti rád řekl, že jednou ti budou tyto krásné okamžiky moc a moc chybět. Ten dotek, kdy splývám jen s tebou, kdy si chci naplno vychutnat tu nádheru být se svou mámou. Cítit ji, ztratit se v jejích očích. 

Vědět, že se nemusím ničeho bát. Jsem v bezpečí. Mami, jednou ti budou chybět ty mé malé prstíky, které touží být políbeny. Podívej, všechno na mne je kouzelné a dokonalé! 

Proč jsou děti tak malé? Přece, aby se vešly do náruče! 

Čas dětství je jen vypůjčeným darem, trvá tak krátce. Podívej se na mne. V mých očích, v mém úsměvu najdeš všechno, co máš. 

Milá maminko, naplno si užij ten čas!