Dostal jsem chuť na něco pikantního, a nebyla to feferonková pizza. Nebyla to ani slivovice od babičky. Prostě jsem vytočil číslo a objednal si tu nejžhavější porci, co znám.
Dlouho jsem nečekal. Přišla až příliš rychle, jako vítr.
Otevřely se dveře a výsledek předčil mé představy. No páni, to bude jízda!
Náhle zazvonil telefon. Mám ho vzít? No, kdyby náhodou…
Pak bylo dlouho ticho. Paní vůbec netušila, co všechno se může stát v pracovní době. Jak může klient najednou ztratit zájem o ty nejlepší služby.
„Nějaký problém“?, otázala se. „No, víte, právě mi zemřel táta.“
„Tak já snad abych raději šla.“
„Ne, prosím, zůstaňte. Nechci tu být sám. Zaplatím vám, kolik budete chtít. Nebudete mít prostoje, nebojte.“
Tvář paní v latexovém oblečku se náhle proměnila. Byla tu najednou sama za sebe.
„Mohla bych si odložit ten kostým?"
„To bude fajn,“ řekl jsem tiše.
„Půjčím vám deku. Udělejte si pohodlí, uvařím čaj.
Máte čas? Zůstaňte klidně přes noc. Prosím.“
Neviděl jsem krásnější pohled. Klidná hladina bez emocí, jen soucit.
„Děkuji. Tolik jsem potřebovala jen tak s někým být…“
Nedal se přehlédnout můj překvapený výraz.
„Co prosím?“
„Říkám, že potřebuji lásku“.
No, to snad ne. Tohle mi nebude nikdo věřit. To snad ani kamarádům nemůžu vyprávět.
„Víte, chci téhle práce už nechat. Nemohu se podívat sama sobě do očí. Dělám to jen kvůli penězům, abych pomohla rodičům.“
„A to by nešlo jinak?“
„Myslím, že určitě. Mám nápad. Vlastně mě napadl právě teď a jsem za to moc vděčná.“
Povídali jsme si až do rána. Já o svém dětství, životě, který neměl směr a to, co jsem tolik potřeboval.
Ona o své rodině, která ji citově vydírala a zneužívala.
Roky se z ní nemohla vymanit.
Pak jsme se šli ještě projít. Vlahá noc byla tím nejlepším lékem na bolavou duši.
„Mohu vás pohladit?“, zašeptal jsem a ona mne vzala za ruku a přitiskla se ke mně.
Vrátili jsme se do bytu. Vypadalo to, že se nakonec vášnivě pomilujeme, ale ten večer to ještě nebylo.
Hodně jsme se sblížili a věděli, že nebudeme s ničím spěchat.
Ta žena mi přišla do cesty, kdy jsem to nejvíc potřeboval.
Dnes spolu máme dvě děti a jsem za tu náhodu moc rád.
Našli jsme štěstí úplně jiné, než to, co jsme tenkrát hledali.
Ona mi dala všechno. A já jsem pro ni víc, než jen zázemí.
