To se jednou Láska rozhodla, co by mohla udělat pro svět. Ach, jo, povzdychla si. Jsem všude a přitom nikde. Jak je to možné?
A protože byla velmi pracovitá, hned se pustila do díla. Tak holka, kde to všechno začíná?
V jednom městečku, v malé chaloupce zrovna přicházelo na svět vytoužené miminko. To jsem tu správně, pomyslela si Láska. A jen tak potichu přihlížela posvátnému aktu zrození. Všechno se děje přirozeně. Vůbec nemusím zasahovat, uklidnila se. Děťátko se poprvé nadechlo. Tohle je moje největší láska, se slzami v očích natáhla ruce maminka.
Další zastávku si Láska ani nevybrala, uslyšela nějaký křik a pláč. Manželé se zrovna v kavárně velmi pohádali, chtěli se rozejít. Padala nevybíravá slova. Tady je každá rada drahá. Jak bych jen mohla ... Zasnila se. Zabalila pár do ticha Světla. Stal se zázrak. Najednou se ti dva objali a úplně zapomněli, že se ještě před chvílí nenáviděli. Nějak ti to dneska sluší, políbil muž ženu do vlasů, vzal ji za ruku a odcházeli se září v očích.
Třetí setkání na sebe nenechalo čekat. Holčička Adélka si už dlouho přála čtyřnohého kamaráda. Jenže rodiče chtěli, aby napřed měla ve škole lepší známky. A povedlo se. Hodně se učila a teď už je to znát. Tak snad... Láska vybrala pejska z útulku a zanesla jej před dům, kde holčička bydlela. To bylo radosti, když se vrátila ze školy. Mamíííí, podívej zázrak! Tolik jsem si ho přála. Maminka jen tak mrkla na tatínka a řekla. Když se nepřihlásí žádný majitel, tak si ho teda necháme. A holčička náhle cítila, že to bude napořád.
PS: A co my, uděláme pro Lásku?
