Kruh v písku

Bosá se rozběhla písečnou dunou, vítr zrníčka rozmetal. Kde je ta touha, co stala se mořem, kde čas lásek vítr rozfoukal?

Nachází ve všem svůj dávný příběh, 

v puklině času ztrácí směr. 

Je jiná, vnímá teď novou šanci.

Vždyť láska není na příděl. 

Toulá se v mysli, prohlíží fotky,

slyší znovu ten milý hlas. 

Přichází teskně v každičké chvíli, 

jde s ní dál,  jako kompas. 

Už pochopila, našla a objevila. 

Tu neviditelnou, zlatou zář. 

Pokleká do písku a šeptá tiše:

Děkuji za vzácný čas.