Krajina duše

Lehounce, potichu, důvěra ztracená, přichází pomalu, hladí ti ramena. Něžně se podívá do tvých očí. Je s tebou v souladu, máš víc, než tušíš.

Postupně nalezneš

svou vlastní duši.

Ten dotek ztracený, 

kdo mohl tušit? 

Ona tě obejme 

a zpívá do ouška: 

"Je teď život o něco 

lepší písnička?" 

Až v srdci nalezneš

poklad svůj ztracený, 

obejmeš hluboké své

dávné kořeny. 

Podej jí ruce. 

Poslouchej srdce. 

Jen Ty a Slunce...