Měl jsem kocourka a měl jsem ho moc rád, jednoho dne se už ke své misce nepřiblížil. Našel jsem ho, jak spí na zahradě v kopretinách...
Bylo mi smutno. Zanedlouho jsem však potkal malé kotě. Jakoby mi spadlo do klína. Nějak jsem nepátral, komu by mohlo patřit. Stále utíkalo za mnou a dokonce, jakoby snad znalo cestu ke mně domů. Nepřikládal jsem tomu příliš význam. Doma jsem měl ještě všechno po kocourkovi, tak výbavička byla, mám zase novou radost!
Kotě usnulo úplně v klidu, až mne to dojalo. Přikryl jsem ho dekou po Danovi, tak se můj kocourek jmenoval. A byl jsem rád, že poskytují útulek mému novému kamarádovi.
Rozhodl jsem se, že mu po něm dám i jméno. Co mne však překvapilo nejvíc, když jsem na něj zavolal, kocourek hned přiběhl. Zarazilo mne to. Jakoby mnou projela vzpomínka na Danečka, zvláštní, pomyslel jsem si. A pak to nechal být.
Zanedlouho, to už kotě povyrostlo, jsme šli na procházku. Na stará místa, kam jsem chodil dřív. Kocourek chvíli hledal a pak se rozběhl do rozbořené stodoly, kde jsme si kdysi tolik hrávali. Zase jakoby to tu všechno znal. Stále jsem kroutil hlavou. Jak je to možné? Ten kocourek je můj osudový, všechno ví ...
Kočky mají skvělou intuici a tak jsem se domníval, že je nějak napojený na mého posledního kocourka.
Když večer, až jsme přišli domů, začal škemrat o kočičí kapsičku, sám si ji našel! Cože, on ví, kde je mám? To mne snad pozoruje? A po čase, představte si, objevil keramickou misku, která patřila jeho předchůdci. Tvářil se nějak vítězoslavně a spokojeně a od té doby chce jen ji.
Celý večer jsem o tom přemýšlel. Tolik znamení, to není náhoda. Najednou jsem cítil úplně přesně, ano, to je můj Dan! Vždyť ví, kde jsme sedávali, běhali, do jaké misky jsem mu dával oblíbené pamlsky!
A tak jsem v tom ojedinělém večeru zapálil svíčku. Přiznám se, že mi tekly po tváři slzy. Najednou jsem velmi dobře tušil, spíše věděl, že život nikdy nekončí.
Že duše znovu sestupují do hmotných těl a žijí dál. Už nejen v našich snech.
Vnímal jsem bytostně podstatu života.
Rodíme se znovu a znovu, sestupujeme do hmoty, abychom postupně mohli zlepšovat naše životy.
A řeknu vám, moc hezky se mi tu noc usínalo...
